Zapojení počítače a instalace operačního systému (3. díl)

Po montáži všech komponentů do počítačové skříně nás čeká patrně ještě více zajímavější část, kterou představuje správné zapojení počítače. Pokud počítačová skříň umožňuje organizaci kabelů (cable management), využijme této možnosti a hlavní kabely vyvedeme přes vnější stranu počítačové skříně tak, aby zbytečně nezabíraly místo ve skříni. Stejně tak kvalitnější zdroje umožňují připojit pouze potřebné kabely. Jako první zapojíme nejsilnější svazek kabelů – ATX kabel, který zabezpečuje napájení základní desky. Pak musíme ze zdroje zajistit také dodatečné napájení pro procesor a nezapomene ani na zapojení ventilátoru procesoru do konektoru CPU_FAN na základní desce.

PC cable management

Pro zapojení SATA zařízení, tedy pevných disků a DVD mechaniky, potřebujeme datový (SATA) a napájecí kabel. Čtečku paměťových karet obvykle zapojujeme do USB portu přímo na základní desce. O napájení grafické karty se přímo ze zdroje stará 6 pinový konektor popř. dva 6 pinové konektory. Ventilátory umístěné ve skříni zapojujeme do konektorů na základní desce – nejčastěji se jedná o konektory s označením SYS_FAN1 a SYS_FAN2. Nakonec je potřeba propojit kabely z předního panelu počítače s konektory na základní desce. Jde např. o tlačítko pro zapnutí/vypnutí počítače, tlačítko reset, audio vstupy, USB porty a další. Postup zapojení předního panelu je popsán v manuálu základní desky a v manuálu počítačové skříně. Pokud zaměníme polaritu konektoru, tak příslušné tlačítko nebo LED dioda nebude po zapnutí počítače fungovat a nebo se počítač nepodaří spustit. Zapojování relativně drobných konektorů předního panelu se může zdát trochu nepřehledné, k ruce se tak může hodit třeba pinzeta, kterou jednotlivé konektory můžeme přidržet.
Na rozmístění a celkovém uspořádání kabelů či jejich vyvázání bychom si měli dát aspoň trochu záležet. Samozřejmě čím menší nebo levnější skříň, tím máme k dispozici méně místa a bude potřeba si s tím o to víc pohrát. Pro představu takto to vypadá v mojí skříni typu midi-tower o rozměrech 20 x 50 x 56 cm a je to přesně ukázka toho, jak to vypadat zkrátka nemá. Bohužel se mi to nechce předělávat, možná až s upgradem základní desky a procesoru.

PC cable management

A ještě pohled z druhé strany.

PC cable management

Před prvním spuštěním počítače k počítači ještě připojíme LCD monitor – nejlépe přes digitální rozhraní, tedy konektor DVI na grafické kartě a DVI konektor monitoru. V dalším kroku můžeme zapojit počítač do elektrické sítě a přepneme vypínač počítačového zdroje do pozice ON. Dále znovu zkontrolujeme, zda máme všechny potřebné komponenty správně zapojené do základní desky a zdroje. Po stisknutí tlačítka pro zapnutí počítače by mělo dojít k nastartování systému. V tomto případě se podíváme, zda se všechny ventilátory ve skříni točí a na monitoru se objeví bootovací obrazovka pro vložení CD, ze kterého budeme instalovat operační systém.
Pokud systém nenaběhne, tak máme jistotu, že je něco špatně. Znovu zkontrolujeme, zda jsme něco neopomenuli, zda jsme správně zapojili konektory čelního panelu, zda máme zapnutý zdroj a vše, co nás napadne, abychom vyloučili vlastní chybu, protože jinak se také samozřejmě může jednat o technickou závadu, kdy některý z komponentů nemusí fungovat. Pak se postupuje tak, že se komponent, na který máme podezření, vyzkouší na jiné PC sestavě. Pokud doma takovou možnost nemáme, tak zřejmě nezbude nic jiného než navštívit servis.

Instalace operačního systému (Windows)

V našem případě se bude jednat o Windows 7. Na instalaci Windows není až tak nic magického. Ovšem pokud hodláme instalovat systém na SSD disk, je více než dobré ho mít v režimu AHCI, tedy v BIOSu v záložce „Integrated Peripherals“ bychom měli mít SATA AHCI Mode nastaven na hodnotu AHCI a ne IDE. Dodatečná změna režimu z IDE na AHCI nemusí být úplně triviální, nicméně základní postup je uveden v článku Jak změnit režim disku z IDE na AHCI bez reinstalace Windows. Bootovací obrazovka nás pak přímo vyzve ke vložení CD s operačním systémem. Po vložení CD automaticky začne proces instalace. Nejprve potvrdíme nastavení jazyka, formátu času a měny, v dalším kroku odsouhlasíme licenční podmínky a provedeme výběr disku, na který se má nainstalovat operační systém. Windows automaticky na daném disku vytvoří systémový oddíl o velikosti 100 MB, takže na disku budeme mít 2 oddíly. To si později můžeme prohlédnout ve Správě disků, kam se dostaneme přes nabídku Ovládací panely → Systém a zabezpečení → Vytvořit a formátovat oddíly na pevném disku. V rámci instalace pak ještě musíme vyplnit uživatelské jméno, heslo, název počítače a budeme mít také možnost se rovnou připojit k síti či pořešit zabezpečení počítače, ale toto můžeme nechat na později.
Pokud máme v počítači SSD disk, tak doporučím se ještě podívat na článek Optimalizace Windows 7 pro SSD. V podstatě jde o následující kroky:

  • zkontrolovat, zda je oddíl disku správně zarovnán – to poznáme např. z programu AS SSD Benchmark, pokud u velikosti oddílu vidíme zelené „OK“, tak je zarovnání v pořádku, dál tam také máme informaci o použitém řadiči. Běžně se můžeme setkat s řadičem amdsata.sys (AMD řadič), ten je samozřejmě možné změnit na msahci.sys (řadič od Microsoftu).
  • zakázat defragmentaci – viz Nabídka Start → Počítač → Disk C → Vlastnosti → Nástroje → Defragmentovat → Konfigurovat plán.
  • zakázat hibernaci – na disku C bychom neměli mít soubor hiberfil.sys, lze udělat z příkazové řádky pomocí příkazu powercfg -h off.
  • obnovení systému – body pro vytváření obnovení systému lze zakázat a nebo můžete nastavit maximální velikost, Ovládací panely → Systém a zabezpečení → Ochrana systému.
  • stránkovací soubor – obecně pokud máme v počítači dostatek paměti (RAM), není stránkovací soubor potřeba, ovšem jeho úplné zakázání spíše nedoporučuji a je lepší „nějaký“ stránkovací soubor mít, některé programy (viz Does Photoshop CS4 Require a Pagefile?) ho mohou „vyžadovat“. Pro RAM 12 GB tak ponechávám stránkovací soubor o velikosti 4 GB. Nastavení: Ovládací panely → Systém a zabezpečení → Upřesnit → Výkon: Nastavení → Upřesnit: Virtuální paměť → Změnit.

Po nainstalování operačního systému nám ještě bude zbývat instalace ovladačů jednotlivých zařízení, tedy ovladače grafické karty, základní desky, popř. i zvukové karty, myši, klávesnice apod. Potom můžeme přistoupit k instalaci běžných aplikací – v závorce je uvedeno, co používám a s čím mám tedy vesměs dobré zkušenosti, výjimkou je Word, ale bohužel Word je pro mě nutnost 😀 Místo balíku Microsoft Office můžete samozřejmě použít balík OpenOffice, nicméně ta kompatibilita není 100%, ale na domácí použití to stačit může.

  • prohlížeč (Google Chrome, Mozilla Firefox)
  • souborový manažer (Unreal Commander)
  • archivátor (ALZip)
  • antivirový program (AVG Free)
  • balík kancelářských aplikací (Microsoft Office)
  • grafika (Photoshop Portable, IrfanView, JPEG Resampler)
  • práce s PDF (Adobe Reader, PDFCreator)
  • přehrávač (SimpleTV, VLC media player)
  • základní údržba (CCleaner)

You may also like...